Úterní úvahy #2: Důvěra v léčiva

Důvod, proč důvěřuji farmaceutickým firmám, je, protože jsou přísně regulované.

Jejich produkty, alespoň ty, které míří na náš trh, jsou většinou přísně regulované.

Ač to bude znít nesmyslně, obzvlášť důvěřuji farmaceutickým firmám, které byly nuceny někdy v minulosti stáhnout lék z trhu. O to více je na ně dohlíženo, o to více dodržují dané protokoly. Motivace pro to může být různá. Běžní vývojáři léku si dávají pozor, protože nechtějí lidem ubližovat, proto si svou profesi nevybrali. Ti v boardroomech zase nechtějí mít fiasko s propadem hodnoty akcií. Pro mě, jako pro potenciálního pacienta, je tato jejich motivace, ať pramení odkud chce, výhodná.

Testování léčiv, myšleno zde jako jejich rozbor, i zjišťování, jaký mají vliv na člověka, by mělo být pro každou společnost, která léčiva vyrábí, samozřejmostí. Nevadí mi, pokud je nějakému léčivu dána předností kolej, aby se veškeré síly upnuly na jeho otestování. K čemu jsem ale opatrná, jsou společnosti a firmy, které se snaží vyhnout tomu, aby jejich léčiva byla řádně testována. To jsou společnosti, od kterých bych si léčivo nevzala.

Důvěřovat léčivům, že zatočí s tou nemocí, proti které byly určeny nebo alespoň řádně testovány, neznamená slepě důvěřovat farmaceutickým firmám. Ale důvěřovat léčivům, abychom skrze ně vyjádřili důvěru v zemi, která je vyvinula, znamená slepě důvěřovat té zemi.

Ovšem symbolická gesta by neměla být postavena nad naše zdraví.